smerovka
4. 2. 2007
Většina
popisovaných směrových antén pro pásmo PMR vyžaduje napájení koaxiálním
kabelem, což přináší zásadní problém jak tento kabel připojit ke
staničce když ta nevlastní a ani nesmí vlastnit anténní konektor. Když
už se podaří nějakým tím vazebním členem staničku ke kabelu připojit
nastanou další potíže s přizpůsobením, symetrizací či v neposlední řadě
mechanickými problémy. Zapomeňte na potíže a postavte si jednoduchou
směrovku bez kabelu.
Dále popsaná směrová anténa nás sice vrátí
někde do roku 1887 kdy Heinrich Hertz použil při svých pokusech
parabolického válce pro směrování rádiových vln, ale i v dnešní
době,více jak 118 let po tomto pokusu se jedná o jednu z vysoce
účinných antén která je hojně používaná hlavně v oblasti mikrovln.
Protože
konstrukce parabolického válce je dosti složitý mechanický úkol,
zjednodušíme tuto anténu na maximum a použijeme pro naše účely pouze
rovnou odraznou plochu. Dostaneme se tak vlastně k nejjednodušší
směrové anténě vůbec, což je zářič před rovnou odraznou stěnou. Tímto
zářičem bývá obvykle půlvlnný dipól, my ale u naší směrovky použijeme
jako zářiče neobvykle PMR stanici. Jediné vedení které bude zapotřebí
je externí mikrofon který umožní stabilní a nerušenou polohu stanice
před reflektorem. |
| |
|
| |
Zisk
takto konstruované antény bude sice výrazně nižší než například
kolegyně z řady Yagi ale v mnohých případech bude plně dostačovat a má
také výhodu v tom že ve většině případů se nebudeme muset vzhledem k
jejímu širokému vyzařovacímu diagramu obtěžovat z nějakým natáčením.
Praktický zisk by se měl pohybovat někde mezi 1.5 –2dB což je ale
vtaženo k půlvlnnému dipólu čímž naše PMR staničky až tak úplně nejsou.
Důležité ale je že praktické zkoušky ukázaly že použití či nepoužití
odrazné plochy je někdy dost velká změna. Velkou výhodou je také to že
tato anténa výrazně potlačí všechny signály ze zadního směru což je
velmi vhodné například v příhraničí nebo tam kde rušení z tohoto směru
přichází.
Tuto anténu lze taky (jak bylo ověřeno) z úspěchem
použít pro horizontální polarizaci která se provede tím že celou anténu
včetně stanice otočíme o 90°, potlačení ostatních stanic a rušení je
zde velmi výrazné. |
|
Použití v horizontální polarizaci
|
Praktické provedení je nejlépe patrné z přiložených nákresů a fotografií. Odraznou plochu je možno provést několika způsoby:
Plným profilem, tj. plechem ale taky třeba jakoukoli vodivou fólií
připevněnou na jakýkoli pevný podklad (třeba dřevěná deska). Nevýhoda
tohoto řešení je značný odpor vůči větru a nutnost dokonalého kotvení.
Kovovou sítí která je připevněna na
vhodné konstrukci, oka by měli být co nejmenší a křížící se vodiče
vzájemně galvanicky spojeny.
Podle mého
názoru nejlepším řešením je použití paralelních vodivých tyčí které
musejí být vždy rovnoběžně z anténou použité stanice (viz. první
obrázek). Při této konstrukci doporučuji prvky uchytit izolovaně od
ráhna.
Úmyslně zde neuvádím přesný popis konstrukce jelikož tuto
anténu lze opravdu postavit z toho co dům dal v nejrůznějších podobách.
Je nutné dodržet alespoň přibližně základní rozměry uvedené v nákresu.
Kdo bude chtít může se nechat inspirovat přiloženými foto mé vlastní
konstrukce. Z výhodou zde používám příchytky pro měděné topenářské
trubičky o průměru 12mm které zajistí snadnou montáž i demontáž a také
izolaci od ráhna které bylo provedeno hliníkovým U profilem
15.5x15.5mm. Radiostanici která má kovové pouzdro doporučuji uchytit
před reflektor izolovaně což v mém případě vyřešil pásek kuprextitu se
strženou měděnou fólií.
Pro možné
zvětšení zisku lze dále zkoušet přidávat k této sestavě direktory či
změnit tvar odrazné plochy. Tyto úpravy vyzkouším a jistě zveřejním v
dalším článečku
|